Kategória: Recenzie

Tábor byl jed­no­rá­zo­vým kro­kem do nezná­ma. Spolu s Rothasem jsme ho pořá­da­li z potře­by vyzkou­šet něco nové­ho, pros­vět­lit vybra­ná téma­ta a poru­šit něk­te­rá lar­po­vá tabu. Základním cílem bylo vytvo­řit hru, kte­rá bude co nejau­ten­tič­těj­ší, prak­tic­ky bez pra­vi­del, bude stát na přís­né roz­díl­nos­ti hráčs­kých sku­pin, bude zahr­no­vat fyzic­ký i psy­chic­ký nátlak a záro­veň bude zajiš­ťo­vat bez­peč­nost.

Odkedy sme spo­lu s Morwen a Dogfoodom mali mož­nosť repre­zen­to­vať východ­nú časť Československa na stret­nu­tí s Frederikom a hrať jeep­form­vú hru The Upgrade!, nemoh­la som odo­lať myš­lien­ke, že si to chcem ešte zahrať, ešte vyskú­šať – a naj­mä, že to tre­ba uviesť aj u nás, na Slovensku. Morwen súhla­si­la…

V mene kom­pá­nie Osobné Kakavo Productions by som tým­to chcel poďa­ko­vať všet­kým cca 50 hrá­čom, kto­rí si toho roku zahra­li náš komor­ný larp Nultý Poludník. V sobo­tu v rám­ci LarpVíkendu 5 v Brne sme ten­to larp der­ni­é­ro­va­li a zrej­me necha­li navž­dy zaspať zim­ným spán­kom.

Oba tie­to CONy majú na Slovensku dlhú tra­dí­ciu. Comics Salón ako komerč­ný CON zame­ra­ný na Mangu a Anime a IstroCON ako kedy­si jedi­ný fan­ta­sy posi­ti­ve CON na Slovensku. Comics Salón je od začiat­ku orga­ni­zo­va­ný OZ AnimeCrew a od minu­lé­ho roku si toto OZ zobra­lo na sta­ros­ti aj IstroCON, kto­rý sa pod pôvod­nou orga­ni­zá­ci­ou konal napo­sle­dy v roku 2003. Tohoto roku to bol 5. roč­ník Comics Salónu a 21. roč­ník IstroCONu. Ako zme­nil tvár pod novým vede­ním? Boli napra­ve­né sta­ré chy­by? Aké boli nové pries­to­ry v Istropolise?

Zhruba na šest hodin se sta­rá kamen­ná budo­va, kde­si na okra­je malé ves­ni­ce poblíž Nitry, pro­měni­la v mís­to jako vytr­že­né z Gaimanovských romá­nů a pra­zvlášt­ních snů. Na dva­cet slo­ven­ských a čes­kých hrá­čů zde vytvo­ři­lo pří­běh sku­pi­ny lidí, žijí­cích – beze vší obraz­nos­ti – na kra­ji naše­ho světa. Kompletní recen­ze na ten­to ste­am-pun­ko­vý larp je jen dvě klik­nu­tí od vás.

Zapomeňte na všech­no, co jste si kdy mys­le­li, že víte o Brně. Loňský podzim v jeho zdech zane­chal více stop, než se mùže zdát. Před rokem, v době, kdy všich­ni sla­bo­du­ší zača­li zou­fa­le tlouct o mří­že svých cel, ješ­tě nikdo z komu­ni­ty netu­šil, že to je pou­ze začá­tek. Soukolí, kte­ré měla zùs­tat navěky zrez­lá, jsou nyní v pohy­bu. Blíží se nej­del­ší noci pro spo­leč­nost brněn­ských Rodných.

Reportáž z orga­ni­zá­tor­skej prvo­ti­ny sku­pi­ny Krv Sestier písa­ná for­mou lis­tu.

Cesta dlou­hým dnem do noci je prv­ní čes­ký (veřej­ně pre­zen­to­va­ný) larp, kte­rý si svo­ji před­lo­hu našel v diva­del­ní hře. Nečerpá z ní pou­ze téma a atmo­sfé­ru, ale i svým způso­bem prá­ce s rolí celý larp sku­teč­ně přib­li­žu­je diva­del­ní­mu kusu.

Saloon se odeh­rá­vá v obdo­bí Divokého zápa­du v malém měs­teč­ku příz­nač­ně nazva­ném Smalltown. Zde má dojít k pro­de­ji pozem­ku. A to ne leda­ja­ké­ho. Ve hře je hod­ně, neboť se na něm nachá­zí zdroj vody. Komu však při­pad­ne?