Dobývání hradu Branč

Byli jsme pozvá­ni na bit­vu na Slovensko přes­něji kou­sek od Hodonína za hra­ni­ce­mi.. Měla se odeh­rá­vat na jaké­si zří­ce­ni­ně hra­du. Řekli jsme si proč né, podí­vá­me se jak to na Slovensku cho­dí. Ale teh­dy jsme ješ­tě nevěděli jak moc bude­me všich­ni ohro­me­ni výji­meč­nos­tí této bit­vy….

Byli jsme pozvá­ni na bit­vu na Slovensko přes­něji kou­sek od Hodonína za hra­ni­ce­mi.. Měla se odeh­rá­vat na jaké­si zří­ce­ni­ně hra­du. Řekli jsme si proč né, podí­vá­me se jak to na Slovensku cho­dí. Ale teh­dy jsme ješ­tě nevěděli jak moc bude­me všich­ni ohro­me­ni výji­meč­nos­tí této bit­vy….
     Po tra­dič­ním zmat­ku ohled­ně dom­lou­vá­ní se na ces­tě jsme se nako­nec dom­lu­vi­li, že jede­me auty. Povozy patři­li Enjoyovi a Jehlovi. Odjížděli jsme v koneč­ném slo­že­ní: Jehla, Enjoy, Vrána, Jamajka, Čenda, Já, Z Brna jeli ješ­tě Rambo a Rhiannon. Cestu jsme našli bez prob­lé­mů a po nece­lých dvou hodin­kách jsme byli na mís­tě. Již se stmí­va­lo, tak­že jsem se ako­rát stih­li zare­gis­tro­vat, a nechat schvá­lit zbra­ně. Zde prv­ní výjim­ka  – bylo prak­tic­ky jed­no co měl člo­věk na sobě, za kos­tý­my ni zbro­je neby­ly žád­né bonu­sy. Všechny zbra­ně dáva­li také za jeden život. Každý člo­věk měl pou­ze jeden život. Tomuto pra­vid­lu jsem se zeza­čát­ku divil ale v bit­vě se to uká­za­lo jako veli­ce zají­ma­vé a účin­né řeše­ní. Nebyly zde žád­né zmat­ky ohled­ně toho kolik má kdo živo­tů a hádek o nesmr­tel­nos­ti něja­ké­ho jedin­ce jsem viděl také vel­mi vel­mi málo, člo­věk dostal zásah a šel k zemi(pryč)… 
     Po regis­tra­ci jsme se odeb­ra­li na zří­ce­ni­nu hra­du, to už byl ale pozd­ní večer tak­že jsem z hra­du viděli pou­ze tem­né silu­e­ty. To ovšem ješ­tě více doda­lo na jeho monu­men­tál­nos­ti. Nevěřil jsem vlast­ním očím, kde to jsem a že zít­ra tu budu dokon­ce vést bit­vu. V tu chví­li jsem se začal ješ­tě neho­ráz­něji těšit na ráno. Naštěstí jis­té dob­ré duše na jed­nom z vněj­ších nád­vo­ří roz­děla­li oheň ze dře­va, kte­ré tam kdo­si navezl. Takže jsme se k nim při­da­li a tak dále…    
     Ráno jsme muse­li vstá­vat již v 7, dosta­vi­li jsme dolů do ves­ni­ce k výkla­du pra­vi­del a hurá dobýt hrad. Bohužel žebří­ky, kte­ré měly slou­žit ke slé­zá­ní hra­deb zdá­li se mi býti dosti vrat­ké, uto­čil jsme raději brá­nou. Zde se pro­je­vi­la výho­da jed­no­ho živo­ta, nikde se neob­je­vi­lo žád­né zdlou­ha­vé dlach­nění v brá­nách. Báječně jsem si uží­val sou­bo­je a tak půl hodi­ny se sna­žil tre­fit něko­ho tre­bu­še­tem, poved­lo se nám to !mož­ná! jednou..ale líta­lo to skvěle. Bitevní atmo­sfé­ra se ješ­tě umoc­ni­la poté co na nej­vyš­ší zeď vylezl jis­tý sko­ťák a začal vyhrá­vat na dudy.
Mezitím už však vyso­ko nad obzor vystou­pa­lo nemi­lo­srd­né slu­níč­ko a s ním přiš­la také prv­ní úna­va, pře­ce jenom běhá­ní naho­ru a dolů z jed­no­ho nád­vo­ří na dru­hé si vybí­ra­lo svou daň. V prv­ních fázích bit­vy se začal pro­je­vo­vat jas­ná pře­va­ha dobí­je­jí­cí stra­ny, kte­rou také repre­zen­to­val BaaTor. Tak orga­ni­zá­to­ři roz­hod­li že BaaTorští bojov­ní­ci přej­dou na stra­nu brá­ní­cích v záj­mu vyrov­ná­ní sil… a tak se v dru­hé fázi bit­vy zača­la pro­je­vo­vat jas­ná pře­va­ha nrá­ní­cích… 
     Kolem jed­né hodi­ny bit­va kon­či­la a slez­lo se dolů do ves­ni­ce kde se měl odeh­rá­vat násled­ný tur­naj  – byly to arén­ky jed­not­liv­ců a  tro­j­ic, Za BaaTor se do jed­not­liv­ců přih­lá­sil Rambo Enjoy a já, zeza­čát­ku jsme si ved­li vel­mi dobře, všich­ni jsme postou­pi­li do tře­tí­ho kola, tam se bohu­žel seš­li Rambo s Enjoyem pros­ti sobě a po vel­mi vyrov­na­ném sou­bo­ji Enjoy vyhrál a postou­pil do finá­le, já jsme v semi­fi­ná­le ale nara­zil na jis­té­ho nejs­píš nesmr­tel­né­ho Achillea s extré­mě pev­nou zbro­jí když na něj moje zása­hy nepla­ti­ly.. no co už. Prohrál jsem a Achilles postou­pil pro­ti Enjoyovi do finá­le, ten se s ním naštěs­tí vypo­řá­dal a celý tur­naj vyhrál Enjoy..Sláva Sláva, BaaTor nebyl zahan­ben. V tro­j­i­cích jsme repre­zen­to­va­li BaaTor opět my a skon­či­li jsme dru­zí.    
     A teď už byl koneč­ně čas na hos­ti­nu – zla­tý hřeb dne. Ta byla napros­to úžas­ná. Já sám jsem si nalo­žil jed­no celé kuře a zby­lo na mě ješ­tě tro­cha pra­sát­ka. Neměl jsme nárok abych to celé snědl… po půl hodi­ně jeze­ní jsme se ani hnout nemohl, což jsem si aspoň mys­lel. Pak do míst­nos­ti vpo­cho­do­va­la kape­la… hrá­li skvěle a při jejich hud­bě se pros­tě neda­lo sedět….Brzy se celý sál roz­tan­co­val. Bohužel celé vese­lí ukon­čil epi­lep­tic­ký záchvat jed­no­ho z bojov­ní­ků, naštěs­tí všech­no dobře dopad­lo, a my se odeb­ra­li zpět na hrad, kde jsme spa­li. Ještě před spa­ním jsme hrá­li jed­nu straš­ně psy­cho­tic­kou, ner­vy drá­sa­jí­cí, para­no­id­ní hru. Šlo o to že seděl krou­žek nevin­ných ves­ni­čán­ků ale jeden z nich byl vrah a zabí­jel všech­ny ostatní..a dělo se to tak že když si vzá­jem­ně kouk­li do očí tak vrah mrkl jed­ním okem a tím svou oběť zabil… když však něk­do vra­ha viděl jak mrká na něko­ho jiné­ho tak ho mohl usvěd­čit. Nejlepší na té hře bylo že člo­věk nemohl tušit kdo vrah je tak se bál komu­ko­liv pořád­ně do očí podí­vat… úžas­ná to hra… Já šel pak spát rpo­to­že jsme muse­li brzo ráno vstá­vat a už odjet. Někteří ješ­tě chlas­ta­li hlu­bo­ko do noci.     
    Ráno se mi ani věci balit nech­těly. Prostě jsem ten hrad nech­těl opus­tit, ale bohu­žel. Kolem devá­té jsme se se vše­mi roz­lou­či­li, všem poděko­va­li a odeb­ra­li se domů.
     Co na to říct? Skoro se to slo­vy nedá pop­sat, jak jsem si to užil. Poprvé se dobý­val oprav­do­vý hrad, ne hro­ma­da stro­mů pospo­jo­va­ných pás­ka­mi, prv­ní bit­va, kte­rá byla se vším všu­dy – oblé­há­ní, tur­na­je, hos­ti­na, hud­ba, pros­tě ůžas­né, žád­ná slo­ži­tá pra­vid­la, šlo pou­ze a jenom o to dobý­vá­ní a boj, žád­né zbro­je super zbra­něn nic aneb jak řekl jeden nevím jaký sochař – krás­né jsou věci až když na nich nic nepře­bý­vá – je pou­ze to co k něče­mu slou­ží, to nej­du­le­ži­těj­ší, pak je socha nejk­rás­něj­ší. Mohl bych pět slo­va chvá­ly done­ko­neč­na, ovšem všech­no jed­nou kon­čí, a my může­me jenom vzpo­mí­nat a nebo se těšit na dal­ší roč­ník, kte­rý pev­ně dou­fám bude!!
BAAAATOOOOOOR!!!!  

fot­ky zde:
http://​mat​haius​.raj​ce​.idnes​.cz/​D​o​b​y​j​a​c​k​a​_​n​a​_​H​r​a​d​e​_​B​r​a​n​c​_​2​0​09/
http://​rhi​.raj​ce​.idnes​.cz/​D​o​b​y​j​a​c​k​a​_​h​r​a​d​u​_​B​r​a​n​c​_​2​0​09/

MaksMaso