Projekt ARCHA

Bylo 10. říj­na, když mi doš­la od Bia pozván­ka na larp s náz­vem pro­jekt Archa. Lákal na nevšed­ní komor­ní záži­tek z pros­tře­dí jader­né­ho kry­tu v okam­ži­ku, kdy se schy­lu­je k III. světo­vé vál­ce. Lehce futu­ris­tic­ký pří­běh z roku 2008, ve kte­rém půj­de o pře­ži­tí, osob­ní pro­žit a tro­chu nefal­šo­va­né osob­ně kaka­vo­vé atmo­sfé­ry.

Bylo 10. říj­na, když mi doš­la od Bia pozván­ka na larp s náz­vem pro­jekt Archa. Lákal na nevšed­ní komor­ní záži­tek z pros­tře­dí jader­né­ho kry­tu v okam­ži­ku, kdy se schy­lu­je k III. světo­vé vál­ce. Lehce futu­ris­tic­ký pří­běh z roku 2008, ve kte­rém půj­de o pře­ži­tí, osob­ní pro­žit a tro­chu nefal­šo­va­né osob­ně kaka­vo­vé atmo­sfé­ry. Na tako­vou nabíd­ku se neří­ká ne, ačko­liv jsem byl tro­chu v roz­pa­cích, jest­li nepůj­de jen o lar­po­vý rema­ke zážit­ko­vé hry od PŠL. Vzhledem k tomu, že šlo o mou prv­ní osob­ní zku­še­nost s lar­pem od pros­lu­lé bra­ti­slav­ské sku­pi­ny BHW, tak jsem byl roz­hod­nu­tý do toho jít tak jako tak.

Od orga­ni­zá­to­rů mi záhy dora­zil rela­tiv­ně struč­ný dotaz­ník ohled­ně mých rolo­vých pre­fe­ren­cí, kte­rý obsa­ho­val i otáz­ky na míru nepo­hod­lí či míru fyzic­ké­ho kon­flik­tu. V danou chví­li to jen více pod­ní­ti­lo mé pode­zře­ní na zážit­ko­vý kurz z PŠL. Zhruba měsíc před hrou mi došel pod­rob­něj­ší dotaz­ník ohled­ně mé role. Nejen o minu­los­ti, ale i o přá­te­lích, snech, cílech a posto­jích. A v dru­hém doku­men­tu pak popis kata­stro­fic­kých udá­los­tí z 1.8.2008, kdy se roz­pou­ta­la jader­ná vál­ka a posta­va dosta­la mož­nost zmi­zet do jed­no­ho z pro­mi­nen­tních kry­tů boha­té kor­po­ra­ce Van Buren.

Pár dní před samot­nou hrou mi přiš­ly poža­dav­ky na kos­tým, s nabíd­kou na zapůj­če­ní chy­bějí­cích čás­tí. Je prav­da, že jsem na svou roli roc­ke­ra měl přip­ra­ve­né jiné kous­ky, než bílé trič­ko, tma­vé tep­lá­ky a pev­né boty, ale doš­lo mi, že v jader­ném kry­tu asi nebu­de čas na ned­ba­lou ele­gan­ci. Ostatně tam bude­me všich­ni vypa­dat stej­ně a věřil jsem, že mou roli spa­sí kra­bič­ka ciga­ret, prs­ten a čer­né slu­neč­ní brý­le, aby ales­poň tro­chu extra­va­gan­ce zacho­va­la.

Z Čech nako­nec byli pozvá­ní tři lidé, tak­že jsem v sobo­tu jel s Marjánkou a Permonem. Hned v autě jsme se nala­di­li spí­še na larp laděný do fraš­ky, než-li na váž­nou hru, ale vzhle­dem k pros­to­jům před začát­kem hry jsme stih­nu­li vyc­hlad­nout. Poměrně mě přek­va­pi­la infor­ma­ce, že Permon začne hru asi o hodi­nu dří­ve, než-li já s Marjou, ale věřil jsem, že to má něja­ký dob­rý důvod.

Samotný úvod hry byl neuvěři­tel­ně strh­nu­jí­cí, neboť jsme byli po jed­nom odve­de­ni ke kry­tu, svlék­li jsme se do spod­ků a pak nás se zavá­za­ný­ma oči­ma postup­ně vodi­li na lůž­ka. Po při­le­pe­ní hadi­ček na čelo a paže a pře­tá­hnu­tí ige­li­tem byl záži­tek doko­na­lý. Takto jsme zůs­ta­li asi deset minut, tak­že jsem měl jedi­neč­nou mož­nost se pono­řit do role Petra Vytopila, front­ma­na roc­ko­vé kape­ly Black tea. Přehrát si zno­vu pod víč­ky udá­los­ti posled­ních dní, kata­stro­fic­ké zprá­vy z médií i ran­ní únik sem do kry­tu kor­po­ra­ce Van Buren, pro kte­rou jsem dělal pro­mo­ti­on a rekla­mu.

Probral nás až doko­na­le umělý hlas počí­ta­čo­vé inte­li­gen­ce zva­né EVA, kte­rý nás pro­bou­zel z kry­o­gen­ní­ho spán­ku. Sugesce úvod­ní scé­ny byla oprav­du sil­ná a poma­lu se roz­hý­ba­va­jí­cích sedm osob v mís­nos­ti s lůž­ky jas­ně říka­lo svý­mi pohy­by, že jsou v tom oprav­du pono­ře­ni. Postupně jsme se roze­hří­va­li a ses­tra dala kaž­dé­mu injek­ci, aby chytl hlas. Kombinace úvod­ní­ho ticha s hra­ním pou­ze tělem a záro­veň zjiš­tění, že jsme se pro­bu­di­li o 11 let v budouc­nos­ti, byla oprav­du dob­rá. Zpětně se dom­ní­vám, že to byla jed­na z nej­sil­něj­ších scén z celé hry pro všech­ny hrá­če.

Záhy jsme nalez­li balíč­ky s naším oble­če­ním, aby­chom nemu­se­li cho­dit zaba­le­ní v pros­těrad­lech a EVA nám roz­děli­la úko­ly. Sedmičlenná sku­pi­na tak měla dvou­člen­né vede­ní, dvou­člen­ný tým na roz­dělo­vá­ní potra­vin a úklid, dvou­člen­ný tech­nic­ký tým a zdra­vot­ni­ci. Vzhledem k tomu, že jsem v týmu tech­ni­ky byl s vyhlá­še­ným mora­lis­tou a neoch­věj­ným soud­cem, tak jsme se oba těši­li na brz­ký kon­flikt našich názo­rů.

Při prv­ním jíd­le, sty­lo­vě slo­že­ném ze sojo­vé­ho kme­ne (hygie­nic­ky bale­né­ho), tab­le­tek a vody s výživ­ný­mi lát­ka­mi, jsme nara­zi­li na prv­ní nesho­dy ohled­ně nábo­žen­ství a vyos­třil se kon­flikt celé sku­pi­ny pro­ti nešťast­ní­ko­vi s bola­vou nohou, kte­rý se tro­chu zfe­to­val. Jeho jmé­no nemělo čas mi utk­vět, ale za celou dobu to byl jedi­ný cha­rak­ter, kte­ré­ho jsem v rám­ci role měl sto chu­tí vzít pěs­tí.

Jenže věci dosta­ly rych­lý spád. EVA chr­li­la úko­ly ve sviž­ném tem­pu a pustup­ně jsem zjiš­ťo­val, že něk­te­ré fun­kce kry­tu pros­tě nefun­gu­jí. Pak omy­lem počí­tač vyhod­no­til zavře­ní dve­ří, kde jsem zůs­tal na kon­tro­le čidel spo­lu s velí­cím důs­toj­ní­kem a oba jsme skon­či­li na lůž­ku. A tou dobou přiš­li.

Po dvou hodi­nách (zhru­ba) dora­zi­li do naše­ho kry­tu uprch­lí­ci z ven­ku. Byli tři a jak jsme záhy pocho­pi­li, tak se pro­bu­di­li chví­li před námi v jiné Arše. V tu chví­li se tro­chu pro­je­vil nedos­ta­tek pev­né velí­cí ruky v našem kry­tu a násle­du­jí­cí desít­ky minut jsou spí­še cha­otic­ké. EVA vyhlá­si­la pop­lach a zatím­co jsem se sna­žil dostat do zahe­slo­va­ných čás­tí počí­ta­če, tak vpad­la do pros­tor pře­pa­do­vá jed­not­ka. Spoutali nás a postup­ně nám vyře­za­li ze zátyl­ku něja­ký čip. Silná scé­na, kte­rou by mož­ná oprav­du dokres­li­lo, kdy­by zdra­vot­ni­ce zale­pi­la záty­lek ales­poň sym­bo­lic­ky. Nicméně i tak jsem si pocit pod­ro­be­ní a nemož­nos­ti udělat pro­ti jed­not­ce vojá­ků se zbra­němi coko­liv užil. Pak nás zavře­li ve skla­du a zmi­ze­li.

Zjistili jsme, že roz­bi­li počí­tač, tak­že hro­zi­lo zni­če­ní kry­tu do dva­ce­ti minut a neče­ka­li jsme. Někteří to odnes­li, tak­že leže­li krvá­ce­jí­cí nebo pře­dáv­ko­va­ní na zemi v kry­tu a pod­ru­hé v celé hře doš­lo k sociál­ní­mu kon­flik­tu, když jsme po sobě řva­li, jest­li jest­li táh­nout raněné nou­zo­vým tune­lem či jim nechat deky, kte­ré by jinam moh­ly tam ven­ku hřát nás. Trvalo jen pár minut, než jsme se sba­li­li a zača­li prchat nou­zo­vým úni­kem.

Průlez nou­zo­vým úni­kem, rych­lá eva­ku­ace, leze­ní po schůcích, stej­ně jako čer­tvý vzduch ven­ku, spo­je­ný s bli­ká­ní bate­rek, postup­ným vyno­řo­vá­ním ble­dých tvá­ří a tiko­tu přís­tro­je na zachy­tá­vá­ní radia­ce byly závěreč­né kap­ky adre­na­li­nu, kte­ré zakon­či­li ten­to lar­po­vý počin.

Při spo­leč­ném úkli­du a v nava­zu­jí­cí hos­půd­ce jsme pak rozeb­ra­li jed­not­li­vé role, cel­ko­vou kon­cep­ci i mož­né scé­ná­ře. Zjistili jsme, že hra dru­hé polo­vi­ny byla jiná a i přes­to, že zača­li v kry­tu, tak val­nou část strá­vi­li úni­kem na povr­chu. Nutno říci, že se mi ten­to prvek osob­ně oprav­du líbil, ale byl jsem vděč­ný, že jsem mohl hrát ve sku­pi­ně, kte­rá byla celou dobu vev­ni­tř.

Mám-li to shr­nout ve zkrat­ce, tak Archa byl skvěle přip­ra­ve­ný larp, kte­rý z rela­tiv­ně níz­ké­ho roz­poč­tu vymáčk­nul oprav­du maxi­mum, využil plně nabí­ze­né­ho poten­ciá­lu her­ní­ho pros­tře­dí a umož­nil tak seh­rát strh­nu­jí­cí hru. Jediné, co by pros­pělo hře by byl ales­poň o hodi­nu až dvě del­ší čas na rozhrá­ní sociál­ních aspek­tů lar­pu, kte­rý byl tak­to spí­še akč­něj­ší hrou. Šlo o hru od počát­ku do kon­ce zpra­co­va­nou zku­še­ným týmem, kte­rý už ví, jak lar­py sta­vět a jak zpros­třed­ko­vat záži­tek hrá­čům. Rozhodně se těším na dal­ší hru z díl­ny Osobné kaka­vo pro­duc­ti­on.

Hodnocení hry: 9/10
Osobní hod­no­ce­ní hry: 8/10
(pro­to­že mám rád lar­py zaměře­né více na sociál­ní kon­flik­ty)

Autor recen­ze: Jezevec