Byli jsme pozváni na bitvu na Slovensko přesněji kousek od Hodonína za hranicemi.. Měla se odehrávat na jakési zřícenině hradu. Řekli jsme si proč né, podíváme se jak to na Slovensku chodí. Ale tehdy jsme ještě nevěděli jak moc budeme všichni ohromeni výjimečností této bitvy….
Po tradičním zmatku ohledně domlouvání se na cestě jsme se nakonec domluvili, že jedeme auty. Povozy patřili Enjoyovi a Jehlovi. Odjížděli jsme v konečném složení: Jehla, Enjoy, Vrána, Jamajka, Čenda, Já, Z Brna jeli ještě Rambo a Rhiannon. Cestu jsme našli bez problémů a po necelých dvou hodinkách jsme byli na místě. Již se stmívalo, takže jsem se akorát stihli zaregistrovat, a nechat schválit zbraně. Zde první výjimka – bylo prakticky jedno co měl člověk na sobě, za kostýmy ni zbroje nebyly žádné bonusy. Všechny zbraně dávali také za jeden život. Každý člověk měl pouze jeden život. Tomuto pravidlu jsem se zezačátku divil ale v bitvě se to ukázalo jako velice zajímavé a účinné řešení. Nebyly zde žádné zmatky ohledně toho kolik má kdo životů a hádek o nesmrtelnosti nějakého jedince jsem viděl také velmi velmi málo, člověk dostal zásah a šel k zemi(pryč)…
Po registraci jsme se odebrali na zříceninu hradu, to už byl ale pozdní večer takže jsem z hradu viděli pouze temné siluety. To ovšem ještě více dodalo na jeho monumentálnosti. Nevěřil jsem vlastním očím, kde to jsem a že zítra tu budu dokonce vést bitvu. V tu chvíli jsem se začal ještě nehorázněji těšit na ráno. Naštěstí jisté dobré duše na jednom z vnějších nádvoří rozdělali oheň ze dřeva, které tam kdosi navezl. Takže jsme se k nim přidali a tak dále…
Ráno jsme museli vstávat již v 7, dostavili jsme dolů do vesnice k výkladu pravidel a hurá dobýt hrad. Bohužel žebříky, které měly sloužit ke slézání hradeb zdáli se mi býti dosti vratké, utočil jsme raději bránou. Zde se projevila výhoda jednoho života, nikde se neobjevilo žádné zdlouhavé dlachnění v bránách. Báječně jsem si užíval souboje a tak půl hodiny se snažil trefit někoho trebušetem, povedlo se nám to !možná! jednou..ale lítalo to skvěle. Bitevní atmosféra se ještě umocnila poté co na nejvyšší zeď vylezl jistý skoťák a začal vyhrávat na dudy.
Mezitím už však vysoko nad obzor vystoupalo nemilosrdné sluníčko a s ním přišla také první únava, přece jenom běhání nahoru a dolů z jednoho nádvoří na druhé si vybíralo svou daň. V prvních fázích bitvy se začal projevovat jasná převaha dobíjející strany, kterou také reprezentoval BaaTor. Tak organizátoři rozhodli že BaaTorští bojovníci přejdou na stranu bránících v zájmu vyrovnání sil… a tak se v druhé fázi bitvy začala projevovat jasná převaha nránících…
Kolem jedné hodiny bitva končila a slezlo se dolů do vesnice kde se měl odehrávat následný turnaj – byly to arénky jednotlivců a trojic, Za BaaTor se do jednotlivců přihlásil Rambo Enjoy a já, zezačátku jsme si vedli velmi dobře, všichni jsme postoupili do třetího kola, tam se bohužel sešli Rambo s Enjoyem prosti sobě a po velmi vyrovnaném souboji Enjoy vyhrál a postoupil do finále, já jsme v semifinále ale narazil na jistého nejspíš nesmrtelného Achillea s extrémě pevnou zbrojí když na něj moje zásahy neplatily.. no co už. Prohrál jsem a Achilles postoupil proti Enjoyovi do finále, ten se s ním naštěstí vypořádal a celý turnaj vyhrál Enjoy..Sláva Sláva, BaaTor nebyl zahanben. V trojicích jsme reprezentovali BaaTor opět my a skončili jsme druzí.
A teď už byl konečně čas na hostinu – zlatý hřeb dne. Ta byla naprosto úžasná. Já sám jsem si naložil jedno celé kuře a zbylo na mě ještě trocha prasátka. Neměl jsme nárok abych to celé snědl… po půl hodině jezení jsme se ani hnout nemohl, což jsem si aspoň myslel. Pak do místnosti vpochodovala kapela… hráli skvěle a při jejich hudbě se prostě nedalo sedět….Brzy se celý sál roztancoval. Bohužel celé veselí ukončil epileptický záchvat jednoho z bojovníků, naštěstí všechno dobře dopadlo, a my se odebrali zpět na hrad, kde jsme spali. Ještě před spaním jsme hráli jednu strašně psychotickou, nervy drásající, paranoidní hru. Šlo o to že seděl kroužek nevinných vesničánků ale jeden z nich byl vrah a zabíjel všechny ostatní..a dělo se to tak že když si vzájemně koukli do očí tak vrah mrkl jedním okem a tím svou oběť zabil… když však někdo vraha viděl jak mrká na někoho jiného tak ho mohl usvědčit. Nejlepší na té hře bylo že člověk nemohl tušit kdo vrah je tak se bál komukoliv pořádně do očí podívat… úžasná to hra… Já šel pak spát rpotože jsme museli brzo ráno vstávat a už odjet. Někteří ještě chlastali hluboko do noci.
Ráno se mi ani věci balit nechtěly. Prostě jsem ten hrad nechtěl opustit, ale bohužel. Kolem deváté jsme se se všemi rozloučili, všem poděkovali a odebrali se domů.
Co na to říct? Skoro se to slovy nedá popsat, jak jsem si to užil. Poprvé se dobýval opravdový hrad, ne hromada stromů pospojovaných páskami, první bitva, která byla se vším všudy – obléhání, turnaje, hostina, hudba, prostě ůžasné, žádná složitá pravidla, šlo pouze a jenom o to dobývání a boj, žádné zbroje super zbraněn nic aneb jak řekl jeden nevím jaký sochař – krásné jsou věci až když na nich nic nepřebývá – je pouze to co k něčemu slouží, to nejduležitější, pak je socha nejkrásnější. Mohl bych pět slova chvály donekonečna, ovšem všechno jednou končí, a my můžeme jenom vzpomínat a nebo se těšit na další ročník, který pevně doufám bude!!
BAAAATOOOOOOR!!!!
fotky zde:
http://mathaius.rajce.idnes.cz/Dobyjacka_na_Hrade_Branc_2009/
http://rhi.rajce.idnes.cz/Dobyjacka_hradu_Branc_2009/
MaksMaso